Snaha lidí zachytit svět kolem sebe do nějaké zjednodušené a třeba přenosné formy trvá již dlouhou dobu. Od první mapy vyryté na mamutí kel a zobrazující krajinu kolem Pálavských kopců uběhlo 25 000 let, a za tu dobu se dramaticky změnily požadavky na kartografická díla. Někdo potřebuje najít nejrychlejší cestu autem, další se chce zorientovat při turistice, a jsou tací, co nad mapami plánují ovládnutí světa.

Každopádně to, jak vnímáme svět kolem sebe (v širším slova smyslu), je do značné míry ovlivněno právě jeho kartografickým zobrazením, které používáme. Někdy dochází spíš k úsměvným interpretacím (ne, terén nemusí být tak plochý jako displej...), jindy dojde k ekonomickým škodám, ale v krajním případě může volba kartografického zobrazení ovlivňovat války nebo celosvětové směřování.
O tom se rozepíšu dále, ale vraťme se k základnímu problému map - jak věrně zobrazit velké části zakřivené Země?
 

Kartografové přišli s nekonečnou řadou zobrazení, která uspokojivě řeší zobrazování menších území, ale celou Zemi dobře ukáže jen globus.
Jako malý jsem ho měl doma. Tehdejší Československo na něm vypadalo jako ušlápnutá zemička a Amerika byla nekonečně daleko. Zkoušel jsem, co je přesně na druhé straně zeměkoule, večer ho nasvěcoval lampičkou a zkoumal východy a západy slunce. Když jsme se ale o Zemi učili ve škole, bylo potřeba zajít do kabinetu a tam byla naše zeměkoule natištěná na plátně a úhledně srolovaná. Pověšená na školní tabuli byla impozantní a já při ní zažil nejednu pernou chvíli (kde je ta Normandie, kde se spojenci vylodili?!).

Oproti globusu, který podněcoval k úplně jiným otázkám (když po něm jezdil prstem Amundsen a ptal se "co je tady nahoře?" https://www.ceskatelevize.cz/porady/12352620567-amundsen/), nástěnná plochá mapa zásadně deformuje vzájemné vztahy, zatmění slunce na ni nejde vysvětlit a vůbec nevybízí k úvahám, jestli by šla zkrátit cesta do Asie "druhou stranou".
 

Než se vrátím k velkým dějinám, dovolím si malou lokální odbočku.

I nově vzniklé Československo hledalo po roce 1918 své vlastní kartografické zobrazení. Snahou nejspíš bylo ideově se odstřihnout od Rakouska-Uherska, a možná mírně zvýšit kvalitu kartografického díla. To první se bezesporu povedlo, když jsme obecné válcové zobrazení stabilního katastru nahradili obecným kuželovým zobrazením (ta změna!), o tom druhém se raději moc rozvádět nebudu, ať se nerýpu ve starých ranách...

Nově zvolené zobrazení S-JTSK je jednoduché při používání souřadnicových výpočtů a míra jeho zkreslení je pro většinu běžných aplikací přijatelná. Ďábel se ale skrývá v detailech. Sever v JTSK a skutečný geografický sever jsou v tomto zobrazení shodné pouze na jednom poledníku kousek od nejvýchodnějšího místa bývalého Československa, tj. východně od Zakarpatské Ukrajiny. Čím dále jdeme od tohoto místa na západ, "sever" JTSK se od geografického severu začíná odklánět. A protože nám z prvorepublikového Československa zbylo už jenom Česko a kartografické zobrazení nám zůstalo, tak je celé Česko v JTSK, oproti geografickému systému, nakloněno (mapa v JTSK s poledníky určujícími směr k severu https://ags.cuzk.gov.cz/geoprohlizec/). Důsledkem je třeba paradoxní situace, kdy nejjižnější místo ČR vůbec není na mapě nejníž! https://geoportal.gov.cz/web/guest/map

Ještě pikantnější situace ale nastala při boomu solárních elektráren. Projektanti, zvyklí kreslit v plochém zobrazení JTSK, logicky (!) projektovali v CADu řady solárních panelů "vodorovně" tak, aby byly natočeny přímo k jihu. Z tohoto důvodu tak nejvíce vydělávají soláry u Jablunkova, kde je odchylka od natočení ke geografickému jihu 4,7°, ve středu ČR u Číhoště je to již 7,0°, a pokud jste si postavili elektrárnu u Aše, nejspíš vám ji natočili špatně o celých 9,1°! Hravě si to ověříte, když se na stejnou solární elektrárnu podíváte na leteckém snímku na ČÚZK (v S-JTSK) [k.ú. Hradčany u Tišnova, KN 1084 - (odkaz nelze vložit, vysvětlím později...)] a v mapy.cz (se správným geografickým severem) https://mapy.cz/s/lasazuvuga.

Zkuste spočítat, o kolik energie, resp. peněz ročně přicházíme jen z neznalosti použití map...
(perlička jsou elektrárny, kdy nejspíš část projektoval "poučený" projektant, a řady panelů v různých částech nejsou rovnoběžné https://mapy.cz/s/cojomozama.

Opravdu jsem napsal v jedné větě "Mapy.cz" a "správným..."? Tak na to se podíváme blíže...
V úvodu zmíněný problém převodu zeměkoule do roviny lze řešit mnoha způsoby, ale žádný nedává realistický výsledek. Mezi kartografickými zobrazeními se ale překvapivě drtivě prosadilo jedno, které stojí zato podrobně prozkoumat - legendární Mercatorovo zobrazení.
 

V polovině 16. století, v době rozmachu námořních objevů navrhuje Gerhard Mercator normální válcové zobrazení tak, že poledníky a rovnoběžky tvoří pravoúhlou síť, poledníky se přestávají sbíhat a stávají se také rovnoběžkami, a původní rovnoběžky mají směrem k pólům čím dál větší rozestupy tak, že samotné póly jsou zobrazeny v nekonečnu. Jaká je výhoda tohoto zobrazení? Pokud na této mapě spojíte podle pravítka dva přístavy a odečtete úhel této spojnice od (rovnoběžných!) poledníků, dostanete azimut, pod kterým dorazíte do cíle. Nejjednodušší možná navigace bohatě vyvažuje fakt, že tato trasa není nejkratší. A že je mapa směrem k pólům zkreslená? Komu by to při námořní navigaci v 16. století vadilo...

Bohužel se toto zobrazení s rozvojem moderních navigačních metod nestalo historií. Jednoduchý matematický popis zřejmě způsobil jeho bohaté využívání i v éře digitální kartografie. Dnes nevyužíváme přednosti jednoduché navigace, ale neseme důsledky jeho extrémního zkreslení s rostoucí vzdáleností od rovníku, a to přímo v nejpoužívanějších mapách Mapy.cz https://mapy.cz/zakladni?l=0&x=10.1271655&y=-17.0323233&z=2  a v Google Maps. Na rovníku je jediné místo, kde je mapa blízká realitě. Směrem od rovníku se zobrazené území, oproti realitě, rychle zvětšuje. Jih Finska je 2x a sever už 3x větší než v realitě. Země ve vyšších zeměpisných šířkách zkrátka velice rychle nabývají na zdánlivé velikosti.
 

Co z toho vyplývá?

Ano, Rusko je velké, a jeho představitelé o něm tak také do omrzení mluví. Na mapě v Mercatorově zobrazení však nevětší efekt vytváří právě to zkreslení. Při pohledu na takto zobrazenou mapu světa se nelze ubránit pocitu, že Čína a USA nejsou velké. Zato Rusko si pro velikost zasluhuje respekt! 

A hle, jak je obrovité Grónsko! (nemohlo by nám patřit?) 

A nekonečná Kanada! (připojíme si ji?).
 

Grónsko je o 10 % (DESET PROCENT!) větší než Mexiko (MEXIKO!) (to je to mrňavé dole...),

Španělsko je o 50 ­% větší (VĚTŠÍ!) než Finsko,

Rusko je pouze o 77 % větší než Čína. 
 

...

Stále jsem jediný, kdo si myslí, že v pracovně Donalda Trumpa visela nebo visí mapa v Mercatorově zobrazení?

(vzácná fotka Oválné pracovny…)

 

P.S.: V "Mecatorovi" je na pohled jednoznačně největší zemí Antarktida. Obyvatelé polární stanice Amundsen–Scott však mohou zůstat v klidu. I kdyby se Antarktida měla stát 51. státem USA, na jižním pólu je podle mapy v Mercatorovi nikdy nenajdou... 

mapy.cz - Amundsen-Scott

https://maps.app.goo.gl/wTSuMy2MnkHgvTxz6

©  III/2025